Červen 2013

DEN pod DNEM!

30. června 2013 v 3:36 | Porcellinas |  Diares
Se*u na nadpis,o co se tu jako snažim? Aby to tady nějak vypadalo?! A na co....Dnešní den je zase jeden z těch, kdy se na mě navalí uplně všechna tíha a plácam se po dně,nebo spíš až pod dnem. Zase jsem si doma hezky z vostra vyslechla jak sem neschopná a k hovnu. Nejhorší je,že začínám mít pocit,že je to pravda. Miluju to tady...Vždycky sem se v takovejch případech zbalila a šla zewlit s dacanama na náměstí,ale od tej doby co si tady nenechám od lidí srát na hlavu,říkam co si myslim a nedělam to co se jim líbí, nejsem zrovna v oblibě. Což mi vlastně ani nevadí,protože to aby mě brali,neni zrovna nějaká výhra. Jen si vzpomínám na období kdy sem byla tenkrát na 16ti letou holku dost při penězích. To jsem byla v kurzu a moje přítomnost byla samozřejmost. No a teď? Pfee..Hroznej problém mi dát cigaretu,když sem v nouzi. V každym případě mi ji občas daj,ale poznámky o sociálech lítaj vzduchem.Nevim proč si to tak beru asi by bylo nejlepší se z toho vyspat. Ale néé,já tady prostě budu jak kráva čumět do kompa až do rána a užírat se. Nejsem uplně normální. Kouřim jednu za druhou a z kabelky se na mě směje flaška bílýho. No,ale necham jí tam! Takhle to řešit nemužu. Prostě si to vyžeru a bude zase líp.

 
50 cent - Window Shopper
Poznámky na to co posloucham si nechte,bo se nahněvam a budu zlá!:P

...je léto? Prázdniny..COŽE?

29. června 2013 v 15:06 | Porcellinas |  Diares

...je léto? Prázdniny..COŽE? Oh, muj BOŽE!
___________________________________


No, jako nějak mi to ani nedošlo. Letos je to celý takový smutný, poněvač se už od začátku června válim doma. Potom co mě nepustili ke zkouškám, mi bylo zděleno, že mám chodit na praxi až do 28.6 a končit jako všichni,jenže jako nejsem moc nadšenec do oboru,kterej mi byl tenkrát vybrán a praxe je pro mě za trest. Přiznavam,že sem tam za ten měsíc byla dvakrát. Jednou normálně celej den a po druhý jen na hodinu si udělat tu sku*venou doklasifikaci z Matematiky. Hmmm a jelikož sem byla nejlepší matikář ve třídě,tak to samozřejmě nedopadlo jinak než za jedna. Tim se nechci nějak chlubit,protože vlastně neni čim. Učňákovská matematika je fakt k smíchu a ještě s učitelem jakýho jsme měli. No,ale to jsem uplně odbočila od tématu. Chtěla jsem říct,že je to prostě divný letos. Kam si se podělo ono "netrpělivé vyčkávání prázdnin" a radost z toho,že je léto taky nemám, když to venku vypadá jak na podzim. Každopádně musim uznat,že jsem doma měsíc a už se nudim. Docela bych zašla do školy. Ne,nejsem blázen.:) Těšim se na tu novou školu,nový lidi a snad i normální jednání a né jak do teď. Co vy jak jste si začali užívat prázdninové dny? Doufám,že snad veseleji než je to u mě.

Dnešní den končí, aneb začíná noc!

23. června 2013 v 0:26 | Porcellinas |  Diares

Dnešní den končí, aneb začíná noc..
______________________________________________

Tak jsem ten dnešek celkem úspěšně ustála. Muj zánět močáku jsem přeprala pomocí extra silných antibiotik,takže už jsem byla dneska od oběda schopna tak nějak fungovat. Ovšem do oběda jsem musela taky i když mi bylo blbě jak psovi. Ráno jsme měli s orchestrem koncert na Mariánsko Lázeňský kolonádě. Trvalo to dvě hodiny,ale měla sem pocit jak kdyby to byla celá věčnost. Docela mě mrzí,že mi nebylo dobře a nemohla jsem si to užít, byl to jinak moc vydařenej koncert dá se říct. Udělalo se mi dobře až cestou zpět a stíhala jsem zkoušku druhého orchestru, tak jsem tam ještě na chvilku naběhla a potom se mi hrozně něchtělo domu tak jsem se asi do čtyr hodin poflakovala po našem "velko městě". Když jsem přišla domu, tak mě napadlo, že bych si mohla uklidit pokoj,ale to se zvrhlo. Z uklízení bylo nakonec totální přeházení a přestěhování pokoje, takže se to protáhlo asi až do deseti hodin. Teď už si tady jen tak polehávám,protože jsem uplně KO a píšu si s mužem mojim,kterej chudinka musí bejt na noční. Pujdu to,ale co nevidět zalomit,protože mam před sebou ráno další koncert a nerada bych byla zase uplně mimo a nepoužitelná. :-)

Brýle zvané Lenonky - povídka

22. června 2013 v 6:36 | Porcellinas |  básničky

Brýle zvané Lenonky - povídka
___________________________________________________________

"Chabej pokus o napsání krátké povídky z roku 2010 , nelíbí se mi, takže sem psaní povídek vzdala."



Rozletí se dveřej čekárny a já čekám na to, co přijde. Do dveří vešel pán s bradkou a kulatými brejličkami z období BEATLS. Neřekl nic, jen se posadil a prohlíží si místnost. V tom jeho oči zamířily ke mně a nevěřícně si mě prohlížely. Chvíli jsem tomu nevěnovala pozornost, ale po chvíli mě to svým způsobem vytočilo a jak jinak než drze jsem se zeptala: "Co pořád tak divně civíte?!". Neodpověděl a koukal dál. Zvedla jsem se a odešla jsem z místnosti ven. Nevěnovala jsem tomu pozornost. Odešla jsem domu a ani ve snu mě nenapadlo, co přijde za zlom v mém životě.Několik dní probíhalo tak jako všechny ostatní. Až jednoho dne jsem vstala a odcházelajsem do školy. Před dveřmi byla obálka s mým jménem. Říkám si, že by to mohl být nějaký dopis s vyznáním lásky od toho kluka z výtvarky. Když sem otevřela obálku zlehka mě vyvedlo z míry to, že celý dopis byl psaný rukou dospělého člověka a hrozně úhledným písmem. Začala jsem číst:Potkat Tě, bylo pro mě něco jako probuzení ze zlého snu, tvoje oči, nos a ústa…Celá Tvoje tvář mi připomněla moji mrtvou ženu. Chtěl bych se s Tebou sejít a promluvit si, ještě jednou vidět Tvoji tvář. Prosím Tě , abys přišla do čekárny zítra v 16.30. S Pozdravem Charlie Mekenzie (muž z čekárny)V tom ve mně hrklo a běžela jsem zpátky domu. Zbudila jsem mamku a dala ji přečíst dopis od záhadného pána z čekárny. Mamka nevěřícně koukala a řekla, ať jdu do školy a zatím to neřeším.Ve škole jsem nebyla schopná dělat nic jiného než myslet na dopis a pána z čekárny.Když jsem přišla domu, zavolala mě mamka k obědu. Připravila mi moje tolik oblíbené lasagne.Dojedla jsem a přesunula jsem se k sobě do pokoje. Zapnula jsem počítač , pustila písničky a lehla jsem si na postel. Tak jak to dělám každý den, když přijdu ze školy. V tom zamnou do pokoje přišla mamka , ubrala na hlasitosti a sedla si do křesla naproti postele. "Andy, měla bych ti něco říct." Zpustila a sklopila hlavu dolu. Kývla jsem hlavou, že ano. "Já a tvůj táta jsme nemohli mít děti, ale hrozně se toužili někoho milovat a vychovávat. Neměla jsem odvahu ti to říct, ale teď mám takové tušení , že musím. Andy, jsi adoptovaná. Tvoje pravá matka umřela při porodu a tvůj pravý otec nebyl psychicky schopný se o tebe postarat." Spustila a já neměla šanci nic říct jen sem nevěřícně koukala.Rozbrečela jsem se,ale ne proto,že bych se na mamku zlobila,ale spíš údivem nebo taky proto,že by mě to ani ve snu nenapadlo , že nejsem jejich. V tu chvíli jsem jim byla ještě vděčnější než jindy. Za to, že vychovali cizí dítě a nedali znát,že není jejich ani v ty nejhorší chvíle,které jsem jim svým ne vždy dobrým chováním způsobila. Řekla jsem jen "děkuji mami". Ještě mi řekla, že má tušení že ten záhadný pán by mohl být můj pravý otec. A jestli se sním chci sejít půjde semnou zítra do čekárny. Odkývla jsem a šla jsem spát. Druhý den jsem nešla do školy a připravovala jsem se na setkání s pánem z čekárny.Když se blížila půl pátá začala jsem mít hrozný strach. Mamka mě podporovala jak jen mohla. Když jsme tam přišly už tam seděl a prohlížel si fotku. Nevěděla jsem co mám říct a tak mamka pozdravila a pána poznala. Byl to on. Můj pravý otec. Bavili jsme se v čekárně asi půl hodiny. Ze zoufalého a nešťastného pána vyzařoval pocit štěstí,že našel svou dceru. Mamce byl vděčný za to,že mě vychovala a pozval nás druhý den na večeři.Na večeři byla semnou ještě mamka,ale na další setkání jsem se vypravila sama. Postupem času jsem si s "Taťkou" začala rozumět a trávila jsem sním vždy jeden víkend v měsíci. Do života se nám nějak nepletl a docela mi to i pomohlo, protože můj taťka,který mě vychovával od mala umřel při autonehodě. Nakonec si začali s mamkou tolik rozumět, že se dali dohromady. A po dlouhé době jsme byli zase šťastná rodina. Já,mamka i pán z čekárny.

Spousta změn, aneb čeká mě nový život..

22. června 2013 v 5:40 | Porcellinas |  Diares

Spousta změn, aneb čeká mě nový život...
_____________________________________________

V nejbližší době se v mém životě stane spousta věcí, který jsou pro mě novinkou,příjemnou i zlou změnou a tak mi přišlo jako dobrej nápad nad tim trošku zapřemejšlet, sepsat si to hezky dohromady a postupně si to v tomdle článku budu odškrtávat jako "splněný úkol". Vážně se na tu celou etapu událostí hrozně těšim i když vim,že to bude těžký a je to ve své podstatě takovej menší krok do "dospěláckého" života a maminku už nebudu mít pořád za zadkem aby mi pomáhala.:) A teď napíšu jen stručně v bodech co mě v nejbližších pár měsících čeká a taky co už mám tak nějak za sebou...
CO MÁM ZA SEBOU?
  • Konec "náct" - Dosáhla sem dvaceti let a teď už to pujde jen a jen z kopce.:D
  • Neschody doma - Doma jsem se s našima nepohodla tak,že jsem 5 dní "bydlela"jinde,ale už sem z5.
  • Zamilování - Jsem neskutečně zamilovaná. Jak nikdy do nikoho.♥ Jsem nejšťastnější holka na zemi.
  • Konec na intru - Jako zaplať pánbu za to! Hroznej ústav plnej dementního vedení. HURÁ!!
  • Konec na SPŠKS - Tak nějak sem se na to už vykašlala a nechodim tam. Vysvědčení mam, tak co?!
  • Doklasifikace - Dokláska jsem uspěšně udělala. Matiky i počítače za jedna a v září ke zkouškám.Olé!
  • Prázdniny - Začali mi prázdniny a užívám si je zatím po svém než odjedu do Polska.
CO MĚ ČEKÁ?
  • Brigáda v Polsku - Asi měsíc práce u známeho ve fabrice. Peníze jsou třeba takže,schutí do toho!
  • Dovolená s - Pár denní vejlet s přítelem po ČR. ( Karlštejn,Praha,Krumlov) Moc se na to těšim.
  • LDT Bonětice - Jako každej rok jedu dělat vedoucí na tábor. Letos jen na jeden turnus,ale to stačí.
  • Hip Hop kemp - Konečně mi vyjde moje letité přání a s mladym jedeme. HROZNÁ TĚŠIVOST!!!:-)
  • RFCH Vroutek - Poslední letní festival,kterej navštěvuju pravidelně. Těšim se na lidi ze starý školy.
  • Nástup na SPŠD - Nástup na nástavbu. Už vím skym budu sedět a moc se těšim na novej začátek.
  • Stěhování k - Měla jsem bydlet s kámoškou,ale nakonec budeme s láskou bydlet spolu a psíkem.
  • Závěrečky - Nešla jsem teď,ale až v září. Nevadí! Ještě všem vytřu zrak a u zk. zaválim na 1!
  • Autoškola - Už bude na čase se po dvou letech konečně dohrabat k tomu abych do toho šla.
  • Anglie - Když vše vyjde plánuju jet na pár dní s ♥ k bráchovi do GB na pořádný nákupy.
  • Odjezd - Nejobávanější věc. A to ta že láska odjíždí s kapelou na 2 a půl měsíce do Švédska.



KOCOVINA aneb moje častá společnice...

22. června 2013 v 2:26 | Porcellinas |  články na téma

KOCOVINA,KOCOVINA,KOCOVINA aneb moje občasná společnice...
___________________________________________________________


PIJEM,PIJU,PIJEŠ TAKY?


No,musim uznat,že po dlouhej době je to zase téma na který bych mohla psát nekonečnědlouhý romány. Takže jsem se rozhodla,že sice nenapíšu román,ale pár slovama se o tom zmínit můžu. Jelikož jsem docela společenskej typ a chodim často za zábavou tak k tomupatří taky alkohol,kterej snášim dá se říct v celku dobře a moc často onu "KOCOVINU" ráno nemám,ale jsou i dny kdy se na mě přijde podívat. Je to většinou po večerech, kde se pije hodně,všechno do hromady a hlavně takový ty nízko procentní tlamolepy jako je jablíčko.To pak moje ráno vypadá tak,že se zbudim hrozně brzo,ale nemůžu se hnout, protože by mi co si asi vyzkočilo z hlavy. Marně si vždycky říkám co mě může v tej hlavě tak bolet,protožekdybych měla mozek, tak bych večer nepila. Většinou to trvá tak do oběda kdy mrtvolně ležim a nemůžu nic, ale jak říkam nestává se to díky bohu často. Jak to chodí u vás?:)))